Stěhovací trip s Eu a Ju aneb čtvero ročních dob během 14 dnů . Část 1 - Telemark

Se změnou práce, změna místa bydliště. Ideální příležitost skončit s aupair v Oslu o 14 dní dřív a po cestě do Geirangeru si něco užít. Skvělá příležitost taky pro Elišku (dále jen Eu, která slavila 5 let výročí od studijního pobytu v Bo ještě jednou se tam chtěla podívat  (Eliška je skvělý příklad toho, že práce je hloupá výmluva pro NEcestování. Při podpisu nové pacovní smlouvy si totiž vyžádala 14denní volno na Norsko! A to se cení, todleto ;) ).

Ještě než jsme vyzvedli Juru s Eliškou na letišti, byli jsme pozvaní do sushi restaurace Nozu v centru Osla na sushi od sushimastera Roberta. Něco tak dobrýho jsme v životě nejedli (ani od maminky! ;) ).

Tudíž jsme nejdřív z Osla v úterý zamířili do Bo prožít návrat ke kořenům (Eu byla první propágatorkou Norska a její přednáška nás tenkrát nadchla tak, že jsme se do Norska vydali poprvé. A pak ještě párkrát znovu ;)).  

JENŽE v Bo na nás čekala kamarádka kamarádky, která měla volno až od čtvrtka. Proto jsme zvolili nádhradní program a jeli do městačka Rjukan, kde jsme chtěli vylízt horu Gausta, ze který je údajně vidět 1/6 norska. A to jsme prostě museli vidět. JENŽE nám samozřejmě nedošlo, že i když je v Oslu 15°, nemusí tak být všude. Krajina s celkem rychle změnila ze zelené na bílou. A že Vinterstengt je označení cesty, která se v zimě kvůli neprůjezdnosti zavírá. A že když všude píšou, že se otvírá nejdřív v květnu, v dubnu prostě bude zavřená. Ó jak překvapivé ;). 

Naštěstí do Rjukanu jsme se dostali oklikou. A zeptali se paní na Informacích. Ta nám oznámila, že cesta je zavřená. A že na Gaustu se nedostaneme. Nevěřili jsme jí a jeli se kouknout. Cesta byla zavřená a na Gaustu jsme se nedostali.

Zvolili jsme alternativní program a tentokrát paní z informací důvěřovali – šli jsme do muzea a na výlet lanovkou. Rjukan je  malý městečko v údolí, který mělo mega vodopád, ze kterýho teď maj elektrárnu. Během druhé sv. války ji zabrali němci a vyráběli tam těžkou vodu (viz film Hrdinové z Telemarku). A protože je to městečko úplně schovaný mezi horama, v zimě tam (i díky skoro polární noci) nesvítilo slunko. A tak se pár koumáků dalo dohromady a na skálu nad městem umístili nějaký speciální zrcadla, který odráží sluníčko na náměstí :). Krásný. A hodně zajímavý městečko.

kostelík v Heddalu

elektrárna v Rjukanu- "Opera"

sluneční zrcadla nad Rjukanem

Trip co nám doporučila paní z informací začínal pod lanovkou. Už asi stárneme, protože jsme se potupně nechali vyvézt. Výlet, co nám paní doporučila, by byl asi super v létě. JENŽE v zimě a mimo turistickou sezonu tam prostě nikdo nechodí. Nikdo ty stezky neprošlapává. A norové moc neznačí. Takže jsme se hned ztratili. Což ale nevadilo, protože jsme si díky tomu mohli chodit sněhem křížem krážem a vesele zapadávat do sněhu ;). 

boření ve sněhu

hora Gausta

dalekohled na Gaustu

svačinka s výhledem

Eliščin andělíček

kamarád v nouzi :D

Na přejezd do Bo jsme zvolili horší silnici, kterou jsme původně vůbec jet nechtěli, protože Žluťák nemá rád prudký serpentiny. Úplně náhodou jsme tak ale narazili na super vyhlídku do hluboké rokle, kde dřív tekl vodopár Rjukanfossen, projeli nádhernou zasněženou cestou a našli spoustu super jídla v kontyších. 

vyhlídka asi není v zimě přístupná

rokle od vodopádu

Protože bylo vedro, Eliška s Jurem se zatoužili osvěžit a tak jsme jim zastavili u jezera Seljordvanet. Protože tam žije lochneska, my jsme se z bezpečnostních důvodů raději nekoupali. Zato jsme objevili dalekohled šmírák :D. U jezera byla taky super dřevěná rozhledna a zase vodopády… večer jsme pak konečně dojeli do Bo, seznámili se se Zuzkou a Katkou, našli Žluťákovi modrou VW kamarádku ze Slovenska a vydali se na výlet na Grigrestolen.

koupáči

šmírák

rozhledna

rozhledna zdola

varovná cedule

naše oblíbené cedulky u vodopádů

vodopády

seznámení se Zuzkou v Bo

              kostelík v Bo

vrchol Grigrestolen

výhled na Bo

V neděli jsme přejížděli do Stavernu za další Eliščinou kamarádkou z Bo -Annou. Konečně jsme tak viděli telemarský kanály a zdymadla – nevyšší měl 23 metrů a asi 6 komor. Hustý ale bylo, že se asi všechny otevíraj ručně, tak by mě fakt zajímalo, jak dlouho jim to trvá projet.... 

hráz zdymadla

neposedný a zvědavý Jura vrátka pootevřel

jedno zdymadlo za druhým

Anna byla super-hned po obědě nám nabídla, že má zejtra volno a že nás zve k ní na chatu u fjordu v Tvedestrandu. To prostě nešlo odmítnout. A vyplatilo se- večerní saunování,vafle, projížďka po moři v kanoi a chytání ryb z kanoe-nezapomenutelný zážitek :D. A hlavně, krevety na večeři a hra Double v angličtině :D (památná hláška- Jura: Šáša (místo „klaun“), Anna: What the fuck is Šáša?!? )

chata u fjordu

vafle na sluníčku

sauna!!!

lodička ve fjordu

pytlák (samozřejmě neúspěšný)

Tverdestrandské domečky

krevety k večeři

krevety, domácí chleba a majonéza

z výletu ve Stavernu

pobřeží u Stavernu

… pokračování příště aneb další zavřená cesta, sníh, zmrzlí poláci, haluzový tripy…

a pokračování zde: http://smiletoyellow.blogspot.cz/2015/05/neponaucitelni-aneb-trip-s-eu-ju-cast-2.html